gen. Karel Lukas

Karel Lukas se narodil 16.února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. vyrůstal spolu se dvěma staršími bratry a devíti sestrami. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. Byl však odveden 15.října 1915  do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916 přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, do městečka Cognac, kde se stává spolu s ostatními základem čs.vojska.  Jako voják 21. československého střeleckého pluku působí na několika místech, mimo jiné u Terronu.
Začátkem roku 1919 se vrací do vlasti. Tato skutečnost určuje Karlu Lukasovi jeho další životní směr - již netouží stát se učitelem, ale jeho život je zcela spjat s armádou, službou vlasti, ochranou národa, s budováním československých branných sil. Proto se stává 24.prosince 1919 důstojníkem z povolání. 

Karel Lukas studoval na Vysoké škole válečné v Praze (1928-1931) jak vojenské odborné předměty, tak i mezinárodní a ústavní právo, národní hospodářství a jiné technické předměty. Na konci roku 1932 se  pak stává pobočníkem náčelníka hlavního štábu generála Ludvíka Krejčího.  V této funkci pak uplatňuje své poznatky a zkušenosti z Francie a Velké Británie (například při budování opevnění).

Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Na jeho stopu se však brzy dostalo gestapo a Karel Lukas byl nucen opustit
25. července 1939 protektorát. Po útěku do Polska  zkontaktoval konzulát v Krakově a velvyslanectví  ve Varšavě a 17.srpna se nalodil v Gdyni na loď Castelholm, se kterou doplul 21.srpna 1939 do Calais ve Francii.  Ve Francii se ihned zapojil do práce na vybudování zahraniční armády.

Jako vojenský ataše československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El -Alameinu, kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl např. Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Do Československa se vrátil v létě roku 1947.
Po únorových událostech a "čistkách"v armádě, byl i generál Lukas 1.prosince 1948 z armády propuštěn. Po 33 letech služby byl shledán Ministerstvem národní obrany osobou bez kladného poměru k lidově-demokratickému řádu republiky, bez kladného poměru k mravně politické výchově v armádě......odchodu však Karel Lukas nelitoval: cit.

"Celkem mně to plně vyhovuje, poněvadž při mém založení by se mně velmi těžko sloužilo; nemám rád, aby do odborných věcí mluvili laici a nepokládám armádu za věc jedné strany, nýbrž národa a státu." (dopis Karla Lukase ze dne 24.6.1948)

Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřeh. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku.

Roku 1949 byl zatčen  STB obviněn z velezdrady nezákonně uvězněn a umučen ve vězení na Pankráci. Důvodem jeho zatčení se stal jeho západní vůz značky Packard, který si přivezl z USAa také západní zboží (alkohol, cigarety, nylonky, čokoláda), které se nacházelo v jeho bytě a svědčilo o nadstandardních vztazích s protivníkem v době vyhrocené studené války. Toto zboží prý příslušníci StB chtěli pro sebe. Byl obviněn, že v dotyčném vozu Packard údajně pomohl k útěku brigádnímu generálu Aloisu Liškovi Příslušníci tajné policie po jeho zatčení chodili pravidelně do jeho bytu a všechny věci postupně rabovali.

2. května byl Lukas při jednom výslechu brutálně zmlácen šesti příslušníky Státní bezpečnosti. Vyšetřovatelé mu způsobili rozsáhlá zranění v oblasti žaludku, ledvin i hlavy. Měl také rozdrcenou patní kost, strhané nehty na nohou a rozbitá chodidla. Zranění, které utrpěl za druhé světové války se otevřelo. Podle výpovědí svědků byl Lukas údajně mučen také elektřinou. Jeho zdravotní stav už byl ale v půlce května vážný. Vězeňský lékař mu odmítl poskytnout pomoc a 19. května Lukas na následky zranění ve vězeňské nemocnici zemřel. Jeho pitvy se účastnil známý soudní lékař prof. MUDr. Fr.Hájek, který byl však komunisty snadno vydíratelný, a tak za příčinu smrti uvedl edém plic. Bratr Karla Lukase, doktor Otto Lukas se však k bratrovu tělu dostal a uvedl, že jeho tělo bylo doslova poseto četnými podlitinami a tržnými ránami.Pochovaný je na hřbitově v Praze - Bubenči. Za jeho smrt nebyl po roce 1989 nikdo trestně stíhán (pouze v 90.letech Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zahájil trestní stíhání ředitele vazební věznice na Pankráci, mmj za neposkytnutí lékařské pomoci Karlu Lukasovi, ovšem k předání soudu nikdy nedošlo) .

V dubnu 1950 mu komunistický režim odňal čestné občanství města Zábřeh; to mu bylo 9. května 1990 opět navráceno.

29. srpna 1990 byl rozkazem prezidenta republiky Václava Havla povýšen na generálmajora in memoriam;  8.května 1992 obdržel řád Milana Rastislava Štefánika III.třídy a o jeden a půl měsíce později byl generál Karel Lukas plně rehabilitován.  Dne 28.října 2022 obdržel ,na návrh senátora Mgr. Miroslava Adámka, starosty obce Brníčko Jiřího Bartoše a za podpory vojenského historika PhDr.Eduarda Stehlíka, Ph.D.,MBA, od prezidenta Miloše Zemana Řád Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu  a za vynikající bojovou činnost.

Statečný, mimořádně všestranně nadaný člověk, hrdina prvního i druhého odboje, oběť komunistické represe. ČEST JEHO PAMÁTCE!

(cit. Wikipedie, kniha J. Friedl Generál Karel Lukas, 2016) 

gen. Karlu Lukasovi byla  odhalena pamětní deska v Kulturním domě v Brníčku, u příležitosti slavnostního otevření KD po rekonstrukci (2020-2023)dne 9.září 2023.