Hrad Brníčko

Fotografie zobrazuje možnou podobu hradu v době kolem r.1470 s erbem Tunklů z Brníčka. Málokterá ze severomoravských hradních zřícenin je tak známým a oblíbeným výletním místem, jako hrad Brníčko. Asi je to dáno již jeho polohou nad obcí Brníčkem, které romantické trosky hradu, poměrně dobře viditelné z důvodu odlesnění hradního kopce, výrazně vévodí, snad k tomu přispěla i mezi lidem stále živá tradice někdejšího tunklovského sídla, zejména proslulého Jiříka st.Tunkla z Brníčka, dodnes známého z řady pověstí, lidových vyprávění i básní. Konečněje tu i samotná zřícenina, stupňovitě rozložená na vrcholku hradního kopce. Věžovitě vybudovaný hradní komplex byl obehnán okružní zdí, zpevněnou několika baštami, jejichž kamenné sloupy jsou podnes dobře viditelné. Vedle hlavní obranné věže – hlásky stála dvouposchoďová budova hradního paláce. Ze tří stran spadají hradní zdi příkře ke vsi pod hradem, na čtvrté – jižní straně, kde byl hlavní přístup k hradu a kde jsou podnes viditelné opěrné zdi hradní brány, byl hrad spojen úzkou šíjí s protějším kopcem směrem ke vsi Strupšínu. Počátky hradu Brníčka jsou a asi již zůstanou vzhledem k nedostatku písemných zpráv nejasné. Původním střediskem panství bylo Dubicko a teprve někdy ve třicátýchletech 14. století si potomci lovčího krále Přemysla Otakara II. Benedy z Dubicka rozdělili rodové statky mezi sebou a zřejmě do té doby spadá i stavba nového hradního sídla v Brníčku a vytvoření brníčského panství ze severní části dubické državy. Za jeho stavebníka nutno označit nejspíš Benedova pravnuka Ctibora Moravu (+1369). K roku1356 je hrad poprvé výslovně jmenován v moravských zemských deskách jako majetek pánů z Otaslavic. Po smrti Ctiborova syna Mikuláše byl hrad Brníčko s dvorem, městečkema sedmi vesnicemi a jejich částmi vložen do desek dalšímu severomoravskému šlechtici Bernardu Hechtovi ze Slavoňova. V neklidných dobách bratrovražedných bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem se hrad osvědčil i jako vojenská pevnost. Nejinak tomu bylo i v následujících letech husitských válek. Na samotném jejich sklonku, roku 1434, se na scéně objevuje nový držitel, Jan Tunkl z Drahanova. Nový hradní pán byl výrazným příkladem feudála, snažícího se z příhodné situace neklidu a válek vytěžitco nejvíc. Z nezámožného zemana z Krnovska, který přišel na severní Moravu za husitských válek, se během 40 roků stal jeden z nejbohatších šlechticů moravských, snažících se malé statky domácí šlechty spojit ve velké majetkové komplexy. Tak tomubylo i u brníčského statku, který se stal za Tunklů součástí rozsáhlého zábřežského panství.Nestalo se tak ihned, protože po Janově smrti 1484 oba jeho synové drželi statky sice společně, avšak Jiřík st. sídlil na Zábřehu, zatímco Jan ml. převzal Brníčko. Oba byli věrnými spojenci krále Jiřího z Poděbrad a proto se jejich statky staly předmětem nájezdů Matyášových spojenců, především pánů ze Zvole, kterým pomáhala smutně proslulá „černá rota“ Matyášova hejtmana France z Háje. Při jednom z těchto nájezdů,asi roku 1471, byla většina tunklovských hradů, mezi nimi i Brníčko, dobyta a zpustošena. Brníčko však asi tolik neutrpělo, však toho Janův starší bratr po jeho smrti, když převedl správu statku za nezletilé sirotky, také náležitě využil. Z Brníčka odvezl na své zábřežské sídlo především srubnice, houfnice a děla, tedy hradní arzenál, a posléze získal celý statek do vlastních rukou. Při vkladu tunklovského majetku roku 1490 do zemských desk se již Brníčko jako samostatné panství neuvádí. Již za Jiříkova poručenství přestal hrad plnit svou dosavadní funkci panského sídla a škody, které utrpěl za česko-uherskýchválek, mu zřejmě nepřidaly. V roce 1513 se sice uvádí ještě jako funkční, avšak otři roky později je již označen jako zbořený.Ještě jednou jakoby znovu zasvitla zašlá sláva hradní zříceniny. Nebylo náhodou,že se stal jako památník „husitských“ Tunklů z Brníčka místem prvního velkého táboru lidu na severní Moravě v době státoprávních bojů roku 1869, jehož se zúčastnilo na 4 000 lidí z celé severní Moravy. Romantická zřícenina brníčského hradu byla i za předmnichovské republiky využívána k dalším národním slavnostem, které si zejména v době nástupu fašismu ve třicátých letech kladly za cíl povzbuzovat české nároční vědomí v ohroženém severomoravském pohraničí. Podnes je hradní zřícenina Brníčka oblíbeným cílem vlastivědných vycházek i rekreačních výletů, výraznou památkou gotického hradního stavitelství, mlčenlivým svědkem pohnuté minulosti kraje.